Křečkův Listopad

úterý 17. listopad 2009 16:09

Poslanec ČSSD Stanislav Křeček považoval za nezbytné vyjádřit se k 20. výročí sametové revoluce článkem na Neviditelném psu „Jiný a opravdový Listopad“, v němž si stěžuje, že historie tohoto převratu je značně zkreslována a všeobecné povědomí neodpovídá realitě.

Samotný faktický obsah článku odpovídá anoncované vzpomínce, tedy subjektivnímu vyznání „co jsem tehdy dělal“. Dozvídáme se, jak členové Československé strany socialistické přispívali k revoluci, jak s nasazením všech sil zajišťovali ozvučení Václavského náměstí, jak Svobodné slovo jako první z oficiálních deníků tisklo prohlášení OF, kterak zprostředkovávali kontakty OF s vládou, kterak sám vzpomínající poslanec Křeček z balkónu Melantrichu udatně zvolal „My nejsme lůza, my jsme lid!“atd.  

V článku se objevuje několik faktických omylů (jednání premiéra Adamce s opozicí v obecním domě dne 26.11. nebylo prvním setkáním premiéra se zástupci OF, ale pouze prvním jehož se směl zúčastnit Václav Havel, a při tomto jednání ještě nebyl členem delegace OF Václav Klaus, jak Křeček tvrdí). Občas působí jeho vzpomínky až úsměvně, jako když líčí coby zlomový moment revoluce, kterak běžel spolu s Jiřím Vyvadilem, poměrně vysokým funkcionářem ČSS (pro úplnost- pozdějším senátorem za ČSSD a šéfem úřadu premiéra Paroubka) do Obecního domu zajistit prostory pro schůzku na 26.11. Jejich mise dopadla tak, že jim jakási úřednice řekla že něco takového nikdy nepřipustí a tak oba pánové zase zklamaně odešli. Na odchodu potkali jakéhosi číšníka, který se jim představil jako předseda místního OF a ten řekl, že prostory zajistí, což prý také udělal. Mám pocit že na zlomení úředníků z Obecního domu měl nakonec mnohem větší zásluhu než oba funkcionáři onen číšník- předseda, takže se pan Křeček trochu chlubí cizím peřím, ale dejme tomu. K subjektivním vzpomínkám i toto patří.

 Pokud by to byla jen osobní vzpomínka na téma „jak jsem přispěl k sametové revoluci“, neměl bych proti tomu námitek. Pobuřují mě však závěry, které poslanec Křeček dovozuje z těchto svých vzpomínek a jejich údajného rozporu (já žádné diametrální odlišnosti v jeho vzpomínce nenašel) s tradovaným podáním těchto událostí.  

Křeček považuje za hrdiny revoluce ty její pěšáky, kteří pokoutně tiskli Svobodné slovo, zajišťovali organizační věci, nebo v Laterna magice mazali chleby. Takoví lidé k úspěchu revoluce určitě přispěli. Ještě víc bych rozuměl tomu, kdyby se dovolával obdivu k lidem na maloměstech či na venkově, kteří zakládali místní OF často navzdory veřejnému mínění propagandou zblblých jézédáků (O co jde panu Havlovi? Aby se mu vrátil ten jeho kapitál zpátky!). Jistě, bez takových by revoluce nikdy nemohla vyjít, ale nebýt hlavních osobností a vůdců revoluce, udávajících směr, bylo by stavění aparatury kolem balkónu Melantrichu stejně zbytečné jako běhání za úředníky do Obecního domu. Nebýt vůdců revoluce, kteří dokázali nálady veřejnosti zaštítit, nemohl by pan Křeček kázat z Melantrichu o lůze a lidu. Jednak proto, že by mu hrozilo, že dostane pendrekem (a vsadím boty, že za takových okolností by si na takové gesto přihrbený funkcionář strany Národní fronty netroufl), a jednak proto, že by na Václaváku neměl třísettisícové auditorium.  

Velké úspěchy jsou tvořeny malými událostmi, ale těmto malým událostem musí někdo dát správný směr a účel. Revoluce jsou vždy kolektivním dílem, ale tvořeny jsou vůdcem, který dokáže příslušný kolektiv usměrnit. A právě ten kdo toto dokáže, je hybatelem dějin a náleží mu místo v nich. Nikdo mi nevymluví, že je to spravedlivé- ti co k událostem nejvíce přispěli by za ně také měli nést největší odpovědnost. A to jak negativní ve smyslu viny, tak pozitivní ve smyslu popularity.  

Jistě, každý má na Listopad 89, který je velmi nedávnou historií, své vlastní vzpomínky a ty pro něj tvoří jeho „soukromý listopad“. Bezesporu bylo dost takových jako pan Křeček, oněch „malých, bezvýznamných lidiček“, kteří k úspěchu revoluce přispěli v rámci svých možností maximálně, dodnes na tato svá malá hrdinství dojatě vzpomínají a mají sklon jejich význam výrazně přeceňovat.  

Není bez zajímavosti, že právě takoví „malí pamětníci“ dost často volí stranu poslance Křečka a jeho text působí dojmem, jako by se právě jim chtěl zavděčit tím, že relativisticky zveličuje význam těchto pěšáků oproti těm kteří skutečně v listopadu 89 udávali směr, a dokonce svůj pohled prohlašuje za jediný opravdový. V tomto kontextu mi jeho vychloubání přijde ještě nemravnější.

Jakub Vosáhlo

viktorhistorie je zkreslována10:1918.11.2009 10:19:34
Udivený zjakubavosáhlahistorie tohoto převratu je značně zkreslována, píše autor,21:0817.11.2009 21:08:28
PepeRe: Křečkův článek jsem17:5417.11.2009 17:54:19
SvatavaKřečkův článek jsem17:1917.11.2009 17:19:33

Počet příspěvků: 4, poslední 18.11.2009 10:19:34 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Jakub Vosáhlo

Jakub Vosáhlo

společenskovědní všehochuť

Liberečák bloguje

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy