Radbruchova formule a Norimberský zvrat

neděle 9. srpen 2009 20:18

Připouštím že dnešní post bude nejspíš jen pro úzkou skupinku fandů právní historie, ale na druhou stranu, když už jsem se nad tímhle tématem několikrát poctivě zamyslel, byla by škoda se o své závěry nepodělit.

Už v základním kursu právních dějin v prvním ročníku právnických fakult se mluví o tzv. Norimberském zvratu a o tzv. Radbruchově formuli. Oba termíny jsou dávány do stejné souvislosti, a to jak historicky (dokonce velmi přesně- oba jsou spojovány s rokem 1946), tak i z hlediska svého obsahu. Mnoho studentů tak získá dojem, že oba termíny vyjadřují totéž, respektive že Radbruchova formule je velmi pregnantním vyjádřením podstaty Norimberského zvratu jakožto jednoho z nejvýznamnějších mezníků dějin práva a právního myšlení.  

Norimberský zvrat je právnický terminus technicus, který je spojen s poválečným Norimberským procesem. Právě na základě tohoto procesu a hrůz, které v jeho rámci byly odhaleny, si prakticky celá světová právnická veřejnost uvědomila, že důsledně pozitivistický přístup k právu, který dominoval posledních 150 let jakožto produkt éry osvícenství, je nadále neudržitelný. Tento přístup propagoval důsledně racionalistický přístup k právu. Podle něj bylo právo produktem lidského myšlení a jako takové bylo vyjádřeno v zákonech, které byly jediným zdrojem práva. Důsledkem toho byla i důsledná hodnotová neutralita práva. Pozitivisté vůbec neřešili, jestli je daný zákon dobrý či špatný, spravedlivý či nespravedlivý. Tyto hodnoty byly důsledně odmítány. Dobré bylo to, co osvícený zákonodárce jakožto tvůrce práva vložil do zákona.  

Hrůzy nacistického zákonodárství, spolu s faktem že mnoho nacistů se v souladu s pozitivistickým přístupem k právu tohoto zákonodárství dovolávalo, přivedly právníky celého světa k poznání, že právo nemůže být úplně hodnotově neutrální. Na druhou stranu však nebylo možné zcela opustit pozitivistický přístup k právu, který dokázal z práva udělat samostatnou vědu s vlastním pojmovým aparátem a vypracovat funkční ucelený právní systém ve kterém byly jednotlivé právní instituty komplexně provázány fungujícími vazbami. Proto se právní věda rozhodla jít cestou syntézy obou přístupů, a to formou inkorporace přirozeněprávních hodnot do propracovaného systému pozitivního práva. V praxi to bylo vyjádřeno např. vytvořením všeobecné deklarace lidských práv.  

S Norimberským zvratem se nejobtížněji vypořádávaly především nejvýraznější právnické osobnosti, které byly až doposud spojované s dominantním pozitivistickým přístupem k právu. Proto byl své názory nucen korigovat např. Hans Kelsen, zakladatel důsledně pozitivistické normativní školy. Stejný problém řešil i německý právník Gustav Radbruch, do norimberského zvratu důsledný zastánce pozitivistického přístupu k právu a velmi významná osobnost mezi pozitivisty (v letech 1921-1922 ministr spravedlnosti Výmarské republiky). Způsob jakým se vypořádal s těmito skutečnostmi je právnické veřejnosti celkem známý. Je jím jeho slavná Radbruchova formule: V případě že rozpor mezi pozitivním zákonem a spravedlností dosáhne nesnesitelné míry, musí zákon jakožto „zákonné neprávo“ ustoupit „nadzákonnému právu“.  

Myslím, že Radbruchova formule mluví o něčem zcela jiném než je podstata Norimberského zvratu. Tou bylo překonání dosavadního antagonismu přirozeného a pozitivního práva (vzniklého důsledným prosazováním hodnotové neutrality práva ze strany pozitivistů) a pokus o syntézu obou přístupů k právu. Naproti tomu v Radbruchově formuli žádný pokus o syntézu obou přístupů nevidím. Radbruch stále propaguje pozitivistický přístup k právu (se všemi jeho vlastnostmi- tedy i hodnotovou neutralitou) a pouze v případě extrémního zneužití pozitivního přístupu k právu se má ustoupit a začít se zabývat nadpozitivními hodnotami. Radbruch se nepokouší oba přístupy spojit, ale naopak důsledně oddělit. Proto vymezuje hranici, která má mezi oběma přístupy vést. Ale v rámci těchto hranic nepřipouští jakékoliv prolínání těchto přístupů. Dokud míra nespravedlnosti práva není nesnesitelná, má osvícený zákonodárce zcela volnou ruku.  

Radbruchův materialistický přístup (dokud nespravedlnost nedosáhne určité míry, má zákon přednost před spravedlností, až od tohoto momentu spravedlnost před zákonem) skýtá podle mě řadu rizik. Tím prvním je samotná hranice. V každém případě posouzení snesitelnosti či nesnesitelnosti je vyloženě subjektivní a pokud bychom někdy skutečně chtěli tuto hranici stanovit (třeba pro posouzení zda nějaký konkrétní režim je ještě snesitelný nebo už nesnesitelný), zcela jistě by se nám to nepodařilo.  

Dalším problémem je poloha této hranice. Pokud se dostaneme za hranici snesitelnosti, je to už takové utrpení, že s tím nelze nic dělat. Navíc režim který překročí hranici snesitelnosti už obvykle je v takové fázi vývoje, kdy je etablován a jakékoliv právní formule může s klidem ignorovat. Že se potom zpětně dostanou jeho představitelé třeba před Mezinárodní trestní tribunál, to už utrpení jejich obětí nezmírní. Takže na hranici snesitelnosti už obvykle nelze nic moc dělat. Natož se dovolávat přirozeného práva. Je tedy otázkou, zda Radbruchova formule vůbec dokáže těmto excesům do oblasti zákonného nepráva zabránit.   

Radbruchova formule na mě působí dojmem, jako by se její autor snažil zachránit „svůj“ pozitivistický přístup k právu i s jeho hodnotovou neutralitou, a zároveň se nějak elegantně vypořádat se zkušeností nacistického legalizovaného barbarství. Působí na mě jako pouhý od reality odtržený akademický pokus o ospravedlnění zpochybněné myšlenky, zatímco pokusy o syntézu přirozeného a pozitivního práva přinesly prospěch i právní praxi.  

Ztotožňuji se s postnorimberským vývojem práva, slučujícím systematiku právního pozitivismu s přirozeněprávní úctou k základním hodnotám. Proto musím odmítnout Radbruchovu formuli, která tyto dva přístupy naopak vymezením jejich vzájemné hranice striktně odděluje.

Jakub Vosáhlo

Petr KalenskýPozitivismus za to nemůže11:393.4.2014 11:39:54
Vojtěch HarokDěkuji Vám za zajímavý článek....21:109.8.2009 21:10:27

Počet příspěvků: 2, poslední 3.4.2014 11:39:54 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jakub Vosáhlo

Jakub Vosáhlo

společenskovědní všehochuť

Liberečák bloguje

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy